Láska a bolest jdou v ruku v ruce
Včera jsem četla krásný úryvek z knihy Neboj se usnout, Silvie. Je to o ženě, která doprovází svoji kamádku, která umírá na rakovinu. Těch krásných úryvků je víc. Tady je první z nich:
Láska a bolest jdou ruku v ruce. V čem vězí bost z lásky? V tom, že moje láska, můj způsob jejího vyjadřování nemusí být ani při nejlepší snaze správně pochopen. Ba dokonce mlže být zdrojem posměchu a pohoršení! I od nejbližších! Člověk se tedy může stát černou ovcí.
V lásce je tedy důležité naučit se uvažovat o jediném: "Co chci tomu druhému nebo pro toho druhého udělat z lásky?" Pouze to je důležité. A být k sobě poctivý. Nejde o to, co mi druhý člověk dá, k čemu mi slouží, na co ho potřebuji.
A boj o lásku v sobě nemáme vzdát ani tehdy, když odpovědí na moji lásku je neláska, nepochopení. Neznamená to neustále e někomu vrhat kolem krku, když námi pro něco opovrhuje nebo nás nesnáší, a tak ho chtít nalomit.
Ne. Ale nemít vůči němu v srdci zlost, ponechat si otevřené srdce pro případ, že přijde.
No a to tedy kvalitně bolí. Zraňuje to naši pýchu, sobectví - vždyť přece jen bychom rádi za naší lásku něco i získali.
(Binderová, 2006)
Komentáře
Fotogalerie
Oblíbené stránky
Nejnovější
- 23. 12. 2018 Vánoční verze části prvního listu Korinťanům
- 15. 9. 2018 Holčičí den
- 15. 10. 2016 I v temné noci
- 23. 5. 2016 Prostě šťastná
- 3. 4. 2016 Radosti v bolestech
Zajímavá slova, taková vzletná. Nevím, ale přijde mi to pro život takové nepraktické. V čem je láska zdrojem pohoršení? Ponechat si otevřené srdce pro případ, že přijde? Nebo také nepřijde, tak celý život čekat na něco, co mít nebudeme? Kdo dokáže pouze dávat, aniž by dostal?
Kdo dokáže dávat aniž by dostal? Asi jen Bůh. Ale něco dát, jen když mám jistotu, že dostanu aspoň tolik nazpět, to zase s láskou má málo co společného, ne? Láska opravdu dává a nic nečeká nazpět. Ale podle mých zkušeností, to nazpět nakonec vždycky přijde; možná za (hodně) dlouho a z nečekané strany, ale nakonec vždy :-). Pro pohodlný život je taková láska opravdu hodně nepraktická věc. Ale pro plně prožívaný život rozhodně ne :-).
Já věřím tomu, že taková láska existuje. Opravdová. Jinak si myslím, že autorka myslela nechat srdce otevřené pro toho člověka,nechat možnost sblížení, ne ho navždy zavrhnout. Nemusí jít jen o lásku partnerskou.
Ano, mluvil jsem o lásce partnerské, kde se naplňuje prvotní povolání člověka...<br />
Tato slova jsou pěkná, ale mohou být pro mnohé nebezpečná. Manželka alkoholika uklízí zbytky po poslední manželovi akci. Zvůvodní to láskou, ale psycholog to nazve závislostí. Rodiče vyhoví jakémukoli přání svého dítěte. Z lásky. Rodinný terapeut to ale nazve rodičovskou nezodpovědností. Interpretace slova "láska" je mnohdy bohužel rozdílná...
Ja by som povedala, ze by sme vzdy museli na zaciatku definovat pojem o ktorom sa bavime ;) <br />
Ale pre mna skutocna laska je okrem ineho aj laskou zodpovednou a tak v pripade tych rodicov by to bola skor vyhovorka ich nezodpovednosti. <br />
Lebo ked mame niekoho skutocne radi nebojime sa pritvrdit ked je to pre toho cloveka skutocne dobre.<br />
Ja viem teraz by mohla nastat otazka ako vieme co je skutocne dobre... Ale to uz necham na Vas...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.