Víkend s pěstounskými rodinami...

O víkendu 30.-31.5. jsem jela s mamkou a dvěma ségrama do Bedřichova na setkání pěstounských rodin. Mým jediným záměrem bylo, že jedu na hory a za normalních okolností se tam nedostanu. Bohužel počasí nám moc nepřálo a skoro celý víkend pršelo. V sobotu odpoledne se ale ukázalo i sluníčko, takže Bohu díky za to:-)

Ale o počasí a přírodě tu psát nechci, ačkoli je to moje slabost.

Překvapilo mě, že tato akce je celkem komorní. Byly zde dohromady pouze 4 maminy. Dvě maminky byly s SOS vesničky z Karlových Varů. Jedna měla 7 dětí a jedna 2 malé romky, které byly kouzelné. Nutno podotknout, že do té doby než maminka vyprávěla co alespoň ze začátku vyváděly. Tyhle mamky obdivuju proto, že děti vychovávají samy, bez partnerů. Na druhou stranu si myslím, že těm dětem bude vzor otce v životě chybět, ale určitě lepší alespoň mamka než děcký domov. Ještě se zmíním o mamce, která vychovává těch 7 dětí - začalo to tak, že ztratila práci a do vesničky šla na inzerát. I takto se dá stát matkou. A myslím, že celkem dobrou.

Třetí mamka tu byla se synem Vojtou a doma měla ještě 4 letou holčičku. Dost dobře nevím jak tuto maminu popsat. Občas mi přišla na to co Vojta vyvádí až moc klidná, skoro až mimo smysly, zahleděná, zasněná..Ale jedno vím, tahle maminka má opravdu přetékající srdce láskou. Vojta má spoustu poruch - poruchu, pozornosti, hyperaktivita, těžké mentální postižení...Mamince všude nadávají, že ho špatně vychovala, at ho neposílá nakupovat, že v obchodě okusuje rohlíky, když Vojtovi něco nejde okamžitě hazí na člověka boty, židle...A to ačkoli bere spostu prášků...takového chlapce se dá buď milovat a přijmout jaký je, nebo dát pryč..

Ani v diagnostických ústavech už Vojtu nechtějí a upozorňují rodiče, že jednoho dne je může Vojta zranit, protože si neuvědomuje čím hází a svoje emoce nedokáže ovládat. Ale jak říkala jeho maminka: Můžete ho dát pryč když ho máte od 1,5 roku a víte, že když ho dáte do ústavu oni ho přiváží k posteli nebo až "zdrogují" nějakými sedativy aby byl uklidněný?? Ona ví, že to asi jednoho dne přijde, že ten ústav ho asi čeká, ale miluje a to opravdu hodně..

Poslední mamina byla moje a o naší rodince tu už psát nebudu..kdo zná zná a kdo nezná..třeba někdy pozná:-)

Tento víkend mi opravdu dal hodně. Opět mi ukázal kolik dětí ať zdravých či postižených u nás trpí v ústavech, ale dal mi také naději, že existují pořád lidé, kteří mají lásku, která překonává i opravdu velké překážky.

Taky mě napadlo, že být maminkou v SOS vesničce by mohla být jednou z dalších variant cesty životem..(zasvěcený život, rodina...)