Otec

Je pátek odpoledne a ty se autem vracíš domů. Ladíš rádio. Zprávy hlásí o nějaké bezvýznamné věci – kdesi v daleké vesnici zemřeli 3 lidé na nějakou neznámou chřipku, o které nikdy nikdo neslyšel. Této zprávě nevěnuješ příliš pozornosti.

V pondělí, když se vzbudíš, slyšíš, že mrtví už nejsou jen 3, ale 30 tisíc lidí už zemřelo ve vzdálených krajích Indie. Kontrolní zdravotní úřad Spojených států vysílá lidi, aby to zkontrolovali.

V úterý se to stává nejdůležitější zprávou na prví straně všech novin, protože se to už netýká jen Indie, ale i Pákistánu a Afganistanu. Zpráva vychází ve všech denících. Říkají tomu „Tajemná chřipka“ a všichni se ptají: „Jak ji dostaneme pod kontrolu?“

V Evropě nastává panika a hranice se zavírají. Ve večerních zprávách slyšíš zprávy z Francie, kde se mluví o 1 mrtvém muži, který zemřel v nemocnici na „tajemnou chřipku“.

Zprávy hovoří, že když máš tento virus, týden si ani neuvědomuješ, že ho máš. Pak máš 4 dny hrozné bolesti a pak zemřeš.

I Velká Británie zavírá hranice, ale je pozdě. Na druhý den prezident USA zavírá hranice, aby se vyhnuli nákaze, dokud nebude nalezen lék.

Následující den se lidé shromáždí v kostelích, aby se modlili za lék, když tu někdo vstoupí a říká: „Zapněte rádio a poslouchejte zprávy! Dvě ženy zemřely v New Yorku. Zdá se, že chřipka zasáhla celý svět.

Vědci pokračují v hledání protilátky, ale zdá se, že nic nezabírá. Brzy přijde dlouho očekávaná zpráva: „Byl rozluštěný kód DNA viru. Může se vyrobit protilátka. Je však potřebná krev někoho, kdo není nakažený. A hned se šíří výzva, aby všichni šli do nejbližší nemocnice a dali si udělat krevní testy.

Z vlastní vůle tam jdeš s celou rodinou. Spolu s ostatními se ptáte: „Co se stane? Toto bude konec světa?“

V nemocnici po testech přijde lékař a vyvolává jedno jméno. Nejmenší z tvých dětí stojí u tebe, tahá tě za kabát a říká: „Tati, to je moje jméno!“

Dřív než se vzpamatuješ, vezmou ti tvého syna a ty křičíš: „Počkejte!“ A oni odpoví:“Všechno bude dobré, jeho krev je čistá.Věříme, že má správnou krevní skupinu.“

Za 5 minut vyjde lékař zpět, směje se a křičí. Je to poprvé po týdnu, co vidíš někoho se smát.

Lékař jde k tobě a říká:“ Děkujeme, pane, krev vašeho syna je čistá, můžeme vyrobit protilátku…“

Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčí a křičí radostí.

Tehdy znovu k tobě a tvé ženě přichází lékař a říká: „ Můžeme si s vámi chvíli pohovořit?….

Jde o to, že jsme nepočítali s tím, že dárcem bude dítě. Potřebujeme, abyste podepsali papíry na darování krve“

Zatímco čteš papíry, uvědomíš si, že tam není specifikované množství krve a ptáš se: „Kolik krve?“

Lékařův úsměv zmizí a on odpoví: „Nevěděli jsme, že to bude dítě. Nebyli jsme na to připravení. Potřebujeme použít všechnu krev!“

Nevěříš tomu a snažíš se oponovat: „Ale…ale.“

Lékař pokračuje a naléhá: „Nerozumíte, mluvíme o léku pro celý svět! Prosím vás, podepište. Potřebujeme všechnu krev!“

Ptáš se: „Ale nemůžete mu dát transfúzi?“

Odpověď: „Jak najdeme další čistou krev, uděláme to… Podepíšete“ Prosím! Podepište !!!“

V tichosti, aniž bys cítil prsty ruky, která svírá pero, podepisuješ.

Ptají se tě: „Chcete vidět vašeho syna?“

Kráčíš do sálu první pomoci, kde sedí tvůj syn a ptá se tě: „Tati, mami, co se děje?“

Bereš jeho ruku do své a říkáš mu:“ Synáčku, tvoje matka a já tě velmi milujeme, milujeme tě a nikdy nedovolíme, aby se ti stalo něco, co není nevyhnutelné. Chápeš?“

A když se lékař vrátí, říká:“Je mi líto, ale musíme začít, lidé na celém světě umírají….“

Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechat svého syna tam, zatímco on říká: „Tati, mami, proč mě necháváte samotného?“

Týden na to, zatímco pochováváš svého syna, jeden z pozvaných na pohřeb je doma a spí, další nepřišli, protože šli raději na procházku nebo na fotbal, jiní přišli na pohřeb s falešným úsměvem a tváří se, že je to opravdu dojímá.

Chtěl bys všechno zastavit a křičet: „Můj syn zemřel kvůli vám!!! Zajímá vás to vůbec?“

*

Často je to přesně to, co Bůh chce říci nám:“Můj syn zemřel pro vás a vy nedokážete pochopit, jak vás miluji?“