Holčičí den

Poslední dny doma jsou náročné. Půlroční Lucinka špatně usíná, obě holky mají rýmu, místo kojení stále ještě odsávám mateřské mléko a spánku taky nemám zrovna nadbytek. Odnáší to starší dcerka, která nejen, že neustále poslouchá, že něco bude AŽ nakrmím, uspím, odsaju... ale má taky protivnou maminku. Tak jsme se v sobotu sebraly, nechaly tatínka s Lucinkou doma a vyrazily na výlet vlakem.

Cestou na nádraží jsme se zastavily v kavárně, abychom konečně poznaly alespoň v krátké chvilce tetu Lídu (@Krasnazena) a koupily si v DMku mega zdravou tyčinku a pití na cestu.

První přijatelný vlak jel do Hradce Králové, tak jsem koupila jízdenky a rychle jsme doběhly na nástupiště. Cestou jsem odpověděla asi na 1000 otázek "Proč??" Včetně "Proč se ten pán směje?". Pán se smál právě těm desítkám otázek. On byl ale ve výhodě, po chvíli si dal sluchátka do uší.

V Hradci jsme ušly asi 1 km. Anežka musela prozkoumat každou výlohu, každou fontánku, seskočit z každého stupínku, který jsme potkaly. V obchodě nadšeně objímala černého plyšového pejska na podporu slepců, projela se nahoru a dolů po eskalátorech. Posadila se taky do letadýlka a autíčka. Bohu díky, že ještě nepřišla na to, že se do těchto atrakcí dají házet peníze a může se to hýbat. Dělalo mi radost, že vše po upozornění "že za chvíli půjdeme" ochotně opouštěla a bez handrkování jsme mohly pokračovat.

"Já se tam vidím."

Zašly jsme společně do bufíku na polévku.

Cestou na nádraží koupily v levných knihách nezbytný suvenýr (ano, je odporně růžový).

Na nástupišti jsme si vysvětlily na co je žlutý pruh na zemi. Po chvilce ticha Aný povídala: "Mami vidíš tamhle ten žlutej pruh? Tak tam je zákaz!" :-)

Ve vlaku už postupně přicházela únava.

Na nádraží v Pardubicích mne ještě při výstupu po schodech pobavila větou "Já se držím, "abysem" se držela."

Myslím, že jsme si to užily.